Škola
Zapomeň na všechno, co souvisí se systémem výuky, pořádkem nebo konkrétním plánováním. Alespoň pro začátek. Tohle není Evropa. Useber v sobě pokoru a uč se z překvapení. Znělo mi v hlavě první dny, kdy jsem se stala součástí malinké školy v rohu archovské zahrady. Škola má čtyři třídy, kam jsou děti rozděleny podle svých možností a schopností. První a druhá třída je spíše rehabilitační nebo jak by řekli specpedové u nás - senzomotorická. Já dostala na starosti třídu třetí, kde jsem s dětmi mohla zabrousit kromě "výchov" i k jednoduchým akademickým předmětům. Protože nikdo z "mých" dětí neuměl anglicky, bylo nutné spolupracovat s asistentkou Florence, která (pokud mi nestačili nohy, ruce a pár osvojených vět v shona) potřebné překládala. Děti si s nekonečnou touhou užívaly české barevné kohinorky, vodovky, stříhání nůžkama. První, co se snad všechny naučily říct anglicky bylo: "plíz pejpr". Měla jsem na starosti čtyři kluky a zanedlouho k nim přibyly dvě holčičky. Kromě jednoho se všechny podařilo zaregistrovat do tzv. Corespondence school, což je jakási obdoba naší domácí školy. Spadá pod zimbabweské ministerstvo školství, které (zatím ještě stále) poskytuje základní materiály k vyučovaným předmětům a zajišťuje kontrolní systém výuky. Jen tak pro představu toho, čím jsme se zabývali: poznávání barev, rozlišování velikostí, rozvoj jemné motoriky a práce s tužkou, básničky, pohyblivé písničky, příběhy, poznávání okolního světa, podpora hygienických návyků.
Čtvrtá třída, která byla prostorově součástí třídy třetí, patří Tatendě, Esther a Tinashemu. Ti se učí ve vyšších stupních Corespondence school. S nimi si už dobře popovídáte anglicky.
Nikdo, kdo pracuje ve škole, není profesí pedagog (kromě starší paní Eve, která z vlastního zájmu za dětmi dvakrát týdně dochází). Z asistentů, kteří pracují s dětmi v komunitě, vaří, perou, uklízí... se na dopoledne a odpoledne stávají učitelé. Za střechu nad hlavou, jídlo a necelé dva americké dolary měsíčně. Archa nemá prostředky na to, aby zaměstnala vystudovaného učitele.
Škola byla otevřena v roce 2003 a dodnes nemá vyhovující, natož stálou budovu. Během dubnových prázdnin (v Zimbabwe mají děti měsíční prázdniny každý čtvrtý měsíc) byla postavena nová dřevěná škola, která má sloužit do doby, než se otevře škola cihlová. Kdy to bude záleží na dostupných financích a celkové situaci v zemi. :) Nicméně s výrobou cihel se již začalo.