Zahrada a co se jí
Mít vlastní zahradu je bohatství. Kukuřice roste celý rok a mele se z ní upfu - mouka k přípravě sadzy. Sadza je hustá bílá lepkavá hmota, základní jídlo v Zimbabwe. Z upfu se vaří také kaše k snídani, národní pivo Chibuku nebo tradiční nealkoholický nápoj maheu (čti "majevu"), který je nesrovnatelně lepší než všudypřítomná coca-cola a fanta... Brambory, rýže nebo těstoviny jsou drahé, a proto se s nimi v Arše setkáte opravdu výjimečně (například když se o velikonocích rozhodne katolická mládež pro děti z Archy uvařit oběd).
Na zahradě stojí studna, dar z Anglie, a tak je ještě čím zalévat (mj. problém globálního oteplování a s tím souvisejícího sucha je v Zimbabwe doslova hmatatelný. Přiletěla jsem v lednu do letního období, které má být obdobím silných afrických dešťů, ale nepršelo téměř vůbec. A to i navzdory ohromným záplavám v sousedním Mosambiku(!). Kromě kukučice zde rostou lusky, listová zelenina, cibule, okra, chili papričky, rajská, manga, gvavy a poskrovnu banány a pomeranče. Když se poštěstí a urodí se víc, může se prodávat sousedům. Do Archy je také zavedena pitná voda z řádu, která ale ne vždy teče, a která by prý před pitím měla projít varem. Nepřevářeli jsme ji a špatně nám z ní nebylo. Mj. pije se zde velmi málo. Hrnek teplého černého čaje dopoledne (když jsem si ho dávala chladit, všichni se divili), a pár hrnků vody přes den. Dva litry to docela určitě nejsou.
Chovat malá domácí zvířata je ve Waterfalls povoleno, proto jsou zde i slepice a králíci. "Velké maso" z kozy nebo krávy se musí kupovat. Levněji se pořídí živé zvíře, které asistenti sami porazí a maso zamrazí nebo usuší do zásoby. Nejdříve se spotřebují vnitřnosti - oblíbená pochoutka je kostní morek nebo vařený guru (žaludek) nakrájený na kousky a obmotaný matumbu (tenkým střevem). Mandora, sušené a opražené housenky, jsou delikatesou. Chutnají sladkokysele a trošku křupou.
Pšeničná mouka (prodávaná v hadrových pytlích), mléko a chléb jsou v současné době vzácností. Inflace je ukrutná.