Datum: 14.04.2007 11:25
Předmět: Zimbabwe popate

Zdravim!
Uz jsem si myslela, ze to je jen sen. Ale neni. Eastern Highlands, odkud jsem se nedavno vratila, jsou skutenosti neskutecne krasnou. Kdyz jsme vyjizdeli (spolu se tremi klienty a ctyrmi asistenty V udelali jsme si ctyrdenni prazdniny) po pate hodine ranni z Waterfalls, lilo uz druhy den jako z konve, prvni poradna sprcha za tu dobu, co jsem tady. Rikala jsem si, ma to vubec cenu, jet v tomhle case do hor. Ve spinavem, mokrem a zasmradlem Mbare (Mbare je v Harare pojem V rikaji mu ghetto, plne nejruznejsich existenci, snazicich se uzivit, jak jen lze, narazite tu na ohromny legalni zeleninovy market, taky craft market, ale i desitky zakazanych poulicnich prodavacu vseho V kdyz jsem tu byla poprve, byla jsem svedkem policejni razie na tyhle chudaky V z korby auta vyskakali ve fialovych botkach sedivomodri uniformovani s dlouhyma obuskama a zacali chytat vsechny, kteri nestacili utect, kradli jim jejich zeleninu a dalsi propriety v ramci zachovani prava a poradku, nektere zatkli. Je to slozity, temer vsichni, kdo nemaji pristup k us dolarum, musi vyzit nejak jinak V tak prodavaji, nelegalne, co se da. Neni to par prodavacu nekde v koutku na ulici. Jsou to davy vsude. Na sve zbozi upozornuji sycenim, zvlastni. Temto privydelkum rikaji „jingirisa¨ = plan pro preziti. Jinak si v Mbare predstavte rozmlacene bytovky s byty s jednou mistnosti pro deset lidi, sesouvajici se, ale stale funkcni fotbalovy stadion, Armadu spasy a jezuitskou misii, ktera tu provozuje zakladni skolu (mj. byla jsem tam chvili na navsteve, jeden z jejich bratru chvalil ceskou hudebni nadanost, rikala jsem si, jeste ze me nepozadal o exhibici, asi bych mu posramotila predstavy :). A taky autobusove nadrazi. Tedy smesici plechovych dutin s nakladem na vrchu i uvnitr. Mestska hromadna, o ktere jsem vam uz psala, je odvarek. Ani tady se nelze ubranit tlacenkam a sardinii. Autobusy jsem vyfotila, stoji za to. Nevim z jakeho jsou roku, ale jsou vyborny, vyborny, vyborny. Sem tam se vysypou, sem tam prehrejou, kolo upadne, ale jezdi. A s takovym nakladem!) Chytli jsme primy spoj do maleho mestecka Nyanga. Lezi na zacatku Nyanga national parku na vychodu zeme u hranic s Mosambikem. V tomhle parku neuvidite klasickou africkou zvirenu, ale uzijete si prazdny hory, pruzory, vodu a mlhu. Mlhu kdyz se vam podari vystoupat na Mt. Nyangani, strasidelnou horu opredenou stale zivymi myty. Je zajimavy, jak jim tu lidi naslouchaji a veri. Mela jsem dvakrat kus pod vrcholem co delat, abych presvedcila tri mladiky, ze tahle hora opravdu vrchol ma, ze je mozne ho docilit, a ze to ani neni tak namahave. Byl to asi nejtissi vystup, ktery jsem zatim kdy podnikla. „Nesmis na sebe vubec upozornovat¨, „nesmis mit na sobe nic cerveneho¨, „kdybys videla neco zvlastniho, nediv se tomu, nevsimej sit toho a pokracuj ceste.¨. A v tom tichu byla nadhera. Nadhera. Mosambik jsme sice kvuli mlze nevideli, ale alespon jsem se tam mohla s tema trema chlapikama za Zimbabwe modlit. Cesky :) Jeli jsme do Nyanga k babicce jedne z nasich asistentek. Do Nyanga znamenalo jeste asi 25 km prasnou oranzovou cestou dal do divociny, do jakesi vesnice Dzokoto. Do mist bez elektriky, do mist s kulatyma domkama se slamenou strechou, kde se uprostred na otevrenem ohni vari sadza a susi maso, do mist, kam pro vodu musite s kbelikama skrze pole kukurice, slunecnic a buraku. Babicka (pani Matsungu - krasna 65leta zena, ktera pecuje o tri 6-8lete sirotky, Blessing, Takudzwa a Treda) samozrejme netusila, ze prijedeme. Potkali jsme ji na cesticce, privitala nas se spokojenym usmevem a na privitanou uvarila sladke brambory - mbambaira. Pocasi bylo fajn, hned za Harare prestalo prset. Diky uplnku prosvicene noci, ktere zacinaji uz po pul sedme pm, plne hvezd. Staly za to, i kdyz jsem nemohla spat venku kvuli moskytum. Vecer jsem sedela s ostatnimi v chysi u ohne, pozorovala ruce michajici varici se upfu, uzdibovala kousky ty klidny prace, ktera neprichazi nazmar a v hlave se mi vynorovalo zas a znovu slovo o tom, ze §kam nas Buh zasadil, tam rosteme a silime.¨ Lidi mily, nevypocitavi pri pohledu na belocha (jak to zazivam v Harare), ziji si svym tempem, obdelavaji svoje policka a jsou smireni. Jako by sem ani politika nedosahovala.

Ted je v Zimbabwe jakystakys klid, az na tu silenou inflaci (napr. dnes jsem posilala pohledy a behem 14dni zdrazilo postovne o 200%). Mohla jsem mluvit nedavno s jednim clovekem o soucasny situaci, rikala jsem, ze to prece nemuze dlouho takhle vydrzet, ze se musi neco stat a prijit zmena, ale rekl, ze nejsem v Evrope, ze tady to muze zustat v tomhle a horsim stavu pekne dlouho (snad az do te doby, kdy nedostanou statni zamestnanci tri mesice plat.) Jinak se tu ted propagandisticky slavi 27 let od vyhlaseni nezavislosti (Independence day pripada na 18. dubna), ZBC V jedina Zim televize vysila radostny tanecniky, a kazdou chvili husti do lidi, ze Zimbabwe je „united against sanctions¨ (mineny sankce, ktere jsou na tuhle jinak krasnou zemi uvaleny ze strany demokracii Evropy a Ameriky). Mugabe probleskuje se svymi proslovy §neberu vam vasi Evropu, nechte mi moji Afriku¨ a tak podobne.

Je sobota V mam pred sebou posledni tyden pred navratem do Evropy V kdo to nevi, menim svy pusobiste V preletnu, da-li Buh, do liverpoolsky Archy. Zitra chceme vyrazit s jednou asistentkou na Victoria falls, tesim se. Masikati akanaka, tedy pekne poledne, do Evropy!
Ivana