Datum: 24.03.2007 09:08
Předmět: Zimbabwe poctvrte

Tak jsem tu zas :)
Na povsechny maily jsem temer rezignovala - na net se tu moc nedostanu, ted po mesici a veci je tolik, ze nevim, o co se podelit driv. Ale protoze jsem se pekne vyspala a po evropsku nasnidala, jsem v basalnim rezimu a muzu nechat myslenky jen tak plynout a prsty nechat cvakat pismenka...
Je rano, je zvlastni rano, jsem v jedne z nejbohatsich ctvrti v Harare - Mount Pleasant, v nacincanym dome Evropske komise, ktery tu uz od listopadu minuleho roku obyva slecna Graca z Portugalska, od ledna se svym ceskym prazskym pritelem Krystofem. Pri jedne ze sporadickych navstev ceske ambasady jsem se s nim seznamila a tak jsem ted na sobotu tady... Travnik, kytky a (receno s usteckym Invalidnim duchodem) "narcisy na okraji lesa svedci o vynalezave a pilne praci zahradniku". Slouzi tu africani – jako straz, jako uklidova a pecujici ceta... Jsou radi, ze maji takovou praci a jakz takz plat. Uz jsem vam to myslim psala, jak je to divny, videt a pohybovat se ve dvou absolutne odlisnych svetech. Je to tu tak - mate-li zahranicni prisun penez, mate menu stabilni a na cernym trhu si ji po kouskach promenujete - tim padem inflaci nepocitujete tak naramne. Zimbabwe, nebo lepe receno Harare, je proto ocividne rozdeleno do dvou vrstev - ti, co maji nejake financni kanaly do zahranici a ti, co zadne nemaji. Ti, co zadne nemaji, stradaji. A to opravdu. Inflace je ukrutna, vnimate to kazdym dnem - na chlebu, na doprave. Viz modlitebni dopis 3. Inflace roste, vyplaty zustavaji na stejne urovni. Archa se drzi a zije z milosti. Spada do oblasti NGO = non government organisation, tak od vlady nema ani fifnik (a i kdyby mela ten fifnik - tzn. 5000 ZD na hlavu ditete na mesic, staci to s bidou tak na pytlik milli mill, tzv. upfu, kukuricne mouky - vlastne tohle platilo, kdyz jsem prijela, dnes uz by ani na to nestacilo). Ale ma workshop a prodava svoje veci, ma zahradu a tudiz zeleninu a vlastni kukurici, ma studnu a taky prichazi dary z ciziny... Archa je tu tedy trochu paradise pro zdejsi normalni (tedy vetsinove) lidi. Paradise znamena: rano kukuricna porridge z vody s peanut butter, kdyz je, dopoledne teply zdejsi cerny caj a chimodo - nesladka neslana buchta z kukuricny mouky (kdyz jsou penize, byva i suchy chleba) nebo varena kukurice, k obedu a veceri sadza se zeleninou ze zahrady (ruzne listy, rajske, cibulky, ted i fazole) nebo se sojou nebo s masem (krava, co koupili koncem unora, vydrzi asi dva mesice pro celou komunitu - jo, Martino :), co muze byt horsi nez houby? Pro mne kozi zaludek omotany strevama..., z Kariby jsme privezli 25kg matemba - malych susenych rybicek)... Miluju odloupnout pripalenou sadzu ze spodu hrnce – chutna jako Macesy - mrizky, ktery se u nas za komancu prodavaly v krabicich, pamatujete? Na zahrade stoji mango, ale uz dorodilo, ted tu jsou guavas. Mnam. Bohaci (nejen belosi) tu maji svoje districty, ze kterych se nemusi vubec hnout, maji tam vsechno. Supermarkety srovnatelne s Evropou, nalesteny auta, dostihovou drahu... V Borrowdale jsem videla i jejich kostel, jak vystrizeny ze Star-Wars - ohromna naplacatela budova s ohromnym parkovistem propagujici prosperitu pobliz billboardu na praci prasky, dzusy a kozene sedaci soupravy... To se odehrava v severni casti Harare. Centrum takhle uz zdaleka nevypada. A jih uz vubec ne. Waterfalls, kde ziju, je byvalou britskou residential area. Takovy africky Sudety. Pomalu se rozpadaji, snad prijde obnova. Mbare, Epworth atp. uz jsou ctvrti jako u nas Maticni. Mimo Harare, Bulawayo a Mutare tu mesta v nasem slova smyslu nejsou. Jakmile opustite Harare, jste v polich kukurice, sem tam tabaku a soji, na vychode caje. Jedete, kochate se prazdnou krajinou, mijite kulaty domky se slamenou strechou. Jste v rural area. Sem tam kozy, sem tam kravy. Na Karibe sloni, zebry, hrosi, krokodyli (kdyz jsem videla prvniho svobodnyho slona, fakt mi to vtlacilo slzy do oci). A jedete dal a projizdite misty, kde jsou nakupene cihlove nebo tvarnicove domky se strechami z vlnityho plechu, ktere maji ve svem stredu jakesi market place a omrizovanou hospodu, kde se prodava krome Coly a Fanty i Chibuku - pivko varene z ceho jineho nez z upfu. Lidi si ho vari i doma, rikaji tomu "7days" – podle delky kvaseni.
O politice psat nechci, muzete si to precist na netu. Deje se toho hodne (viz modlitebni dopis 3). Lidi maji strach ze vseho, nemaji vetsinou pristup k informacim a jsou nahusteni propagandou. Snad se to tu zmeni. Nemuze to vydrzet dlouho. Nebo muze?
Napisu vam jeste o Tomovi Blomefieldovi. Prisel do Jizni Rhodesie po druhe svetove a zacal tady farmarit. Diky tabaku zbohatl, a koupil pozemky. V 60.letech na nich objevil kvalitni kamen a v roce 66 zalozil Tengenenge art community na sever od Harare asi 2 hodiny cesty autem. Dneska je mu 81 let, vypada jak hobit, kulaty brisko, vlasy a vousy nazloutle bily a rad vypravi. Jednu nedeli jsem s nim poobedvala. Tahle jeho komunita dava strechu nad hlavou asi stovce lidi. Ziji v bushi pod horama, Tom jim poskytuje kamen a oni sochaji a sochaji. 35% ze zisku jde Tomovi, zbytek je jejich. Maji tam skolku pro deti (takovy zastreseny placek) a bydli ve zminenych kulatych chatrcich s ohnistem uprostred. Deti je tam fura (ostatne jako tady vsude...) Stala jsem mezi nima, fotila a do toho sumely anglicky rikadla, kteryma se chtely pochlubit. Tengenenge je tu pojem, Knizak se sem leti podivat v ramci jeho africkyho pohybu. Myslim, ze bude nadsenej. Na podzim ma byt v prazsky NG obr vystava afro soch, tak zajdem, ne? :)
Mejte se dobre, Vase murungu Ivana.